Evangelium - 2. neděle Velikonoční - 19.4.2020
Jan 20, 19-31
Navečer prvního dne v týdnu přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: "Pokoj vám!" Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se. Znovu jim řekl: "Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás."
Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: "Přijměte Ducha svatého! Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou."
Tomáš, jeden ze Dvanácti, zvaný Blíženec, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. Ostatní učedníci mu říkali: "Viděli jsme Pána!" On jim však odpověděl: "Dokud neuvidím na jeho rukou jizvy po hřebech a nevložím svůj prst na místo hřebů a nevložím svou ruku do jeho boku, neuvěřím."
Za týden byli jeho učedníci zase uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel zavřenými dveřmi, stanul mezi nimi a řekl: "Pokoj vám!" Potom vyzval Tomáše: "Vlož sem prst a podívej se na mé ruce, vztáhni ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící." Tomáš mu odpověděl: "Pán můj a Bůh můj!" Ježíš mu řekl: "Protože jsi mě uviděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kdo neviděli, a přesto uvěřili."
Ježíš vykonal před svými učedníky ještě mnoho jiných zázraků, ale o těch v této knize není řeč. Tyto však jsem zaznamenal, abyste věřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a s vírou abyste měli život v jeho jménu.
Myšlenka k evangeliu
autor Vojtěch Jurásek
Dnešní úryvek z Evangelia se týká víry - podstaty našeho postoje k osobě Ježíše Nazaretského.
Ježíš těsně před svou smrtí říká ve večeřadle apoštolům: "Já jsem Cesta, Pravda a Život. Nikdo nepřichází k Otci, jen skrze mě. Já jsem v Otci a Otec je ve mně." (Jan 14, 6;10) Těmito a mnoha dalšími slovy povzbuzuje víru svých učedníků a ukládá jim na srdce, aby věřili, že On je skutečně Boží Syn.
Další den Ježíš umírá jako zločinec a vyvrhel společnosti a učedníci se ve strachu skrývají. A všichni důvěrně známe scénu s apoštolem Tomášem, který u tohoto zjevení není, a proto nevěří ve svědectví apoštolů o Ježíšově zmrtvýchvstání a touží jako důkaz vložit prsty do jeho ran a do probodeného boku. O týden později ho Ježíš - k Tomášově překvapení - vyzývá, aby tak opravdu učinil. A aby uvěřil, že Ježíš je živý a že je synem pravého Boha. Své povzbuzení víry apoštola však doprovází slovy, které mají znít jako memento do budoucnosti: "Blahoslavení ti, kteří neviděli, ale uvěřili."
Je to poselství pro všechny následující generace křesťanů, až dodnes. Jak se píše ve skvělé knize o velikonočních událostech Den, kdy zemřel Kristus: "Hlavním předpokladem Ježíšovy nauky bylo, že člověk musí věřit, aniž by viděl, a někdy, aniž by rozuměl."
A tato slova se týkají i nás, křesťanů první poloviny 21. století. Jak je na tom naše víra? Jsme Tomášové věřící či nevěřící? Jedním z hlavních atributů víry je právě absence faktických důkazů. Je to důvěra v to, že slova psané v Evageliích i tradice a příklad světců, přináší člověku novou, Pravdivou Cestu pro jeho Život. A je na nás, jestli Evangelium = radostnou zvěst o Ježíšově učení, smrti a vzkříšení vezmeme jen jako zajímavou informaci, nebo jí skutečně uvěříme a vezmeme jí jako zásadní zprávu pro náš život. Zprávu, díky které budeme ochotní náš život změnit podle slov a doporučení Ježíše...
Jak je na tom naše víra? A v co přesně věříme? Věříme, že Ježíš je skutečně Syn Boží?
Celý text je převzat z mobilní aplikace IZIDOOR